Draci ztracené hvězdy - Recenze

28. července 2015 v 12:07 | Avannea |  Recenze
Autor: Margaret Weis, Tracy Hickman
Ilustrátor: ---------
Překlad: Kateřina Niklová
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná bez přebalu lesklá
Žánr: sci-fi a fantasy
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Fantom Print
Koupit můžete zde

Anotace:
Krynn ovládá tajemná síla. Mladá žena, kterou chrání oddíly temných rytířů, povolá sílu neznámého boha, aby dopomohla své armádě k vítězství. Duše mrtvých okrádají živé o magii. Dračí vládkyně ohrožuje zemi, kterou elfové tolik milují. Uprostřed chaosu bojuje skupina odvážných, nesobeckých hrdinů s nesmrtelnou mocí, která jim neustále staví do cesty překážky. Blíží se temnota a hrozí pohltit všechnu naději, víru a světlo.
Zuří Válka duší.

Moje hodnocení: Knihu jsem dočetla nedávno a jelikož se čtením vážně problémy nemám, stihla jsme jí přes víkend. Napínavé pokračování války duší. Vřele doporučuji :D

Poznámka: 2. díl trilogie Válka duší

Ukázka z knihy: Morham Targonne měl špatný sen. Našel totiž nesrovnalosti v účtech. Rozdíl byl nicotný, několik ocelových miní. Vyrovnal by ho drobňáky ze svého měšce. Ale Targonne neměl rád věci v nepořádku. Součty sloupců čísel by měly odpovídat. Bezvýhradně. Ale přesto tomu tak nebylo. Měl před sebou záznamy o tom, kolik peněz rytíři obdrželi, a kolik naopak vydali, a rozdíl činil dvacet sedm ocelových mincí, čtrnáct stříbrňáků a pět měďáků. Kdyby se jednalo o velkou částku, podezříval by je ze zpronevěry. Ale v tomto případě si byl jist, že se nějaký malý úředníček prostě přepočítal. Targonne bude muset projít všechny účty, znovu je spočítat a vypátrat chybu.
Neznalý pozorovatel by si při pohledu na Morhama Targonna, který seděl za stolem s prsty umazanými od inkoustu a s hlavou skloněnou nad účetními knihami, pomyslel, že má před sebou věrného, oddaného úředníka. Ale mýlil by se. Morham Targonne byl vůdcem Temných rytířů z Neraky, a protože Temní rytíři ovládali několik velkých národů na Ansalonu, vládl miliónům lidí. Ale přesto tady seděl dlouho do noci a s horlivostí nejobyčejnějšího úředníka pátral po dvaceti sedmi ocelových mincí, čtrnáct stříbrňácích a pěti mědácích.
Ale přestože se lord Targonne soustředil na práci do té míry, že vynechal večeři, aby se mohl věnovat účtům, nebyl natolik pohlcen, aby přestal vnímat okolí. Dokázal soustředit jednu část mentálních sil na úkol, zamco zbytkem mysli bystře sledoval dění kolem. Jeho mysl připomínala stůl s mnoha zásuvkami a přihrádkami, do nichž třídil a ukládal všechny události bez ohledu na to, jak podstatné se na první pohled zdály, aby byly ve vhodnou chvíli po ruce.
Targonne například věděl, kdy jeho pobočník odešel na večeři, jak dlouho byl pryč a kdy se vrátil. A protože věděl, jak dlouho asi trvá, než člověk sní večeři, poznal, že se muž nezdržel a nevychutnal si tarbeanský čaj, nýbrž se horlivě vrátil k práci. Targonne si v duchu poznamenal, aby tuto skutečnost jednou použil v pobočníkův prospěch, a zapsal ji do opačného sloupce, než byl ten, do nějž zaznamenával drobná porušení pravidel.
Pobočník zůstal tu noc ve službě dlouho do noci. Nepůjde spát dokud Targonne neobjeví dvacet sedm ocelových mincí, čtrnáct stříbrňáků a pět měďáků, i kdyby měli zůstat vzůru až do chvíle, kdy Targonnovým šistě umytým oknem proniknou do do místnosti první sluneční paprsky. Pobočník měl vlastní práce dost, o to už se Targonne postaral. Nenáviděl zbytečné lelkování. Pracovali dlouho do noci. Pobočník seděl za stolem v předsíni kanceláře, mžoural ve světle lampy a snažil se potlačit zívání a Targonne byl zatím ve spartánsky zařízené kanceláři, s hlavou skloněnou nad účetními knihami zapisoval čísla a tiše si je pro sebe šeptal, což byl zvyk, jehož si naprosto nebyl vědom.
Pobočník začínal pomalu usínat, když se, naštěstí pro něj, rozlehl nádvořím pevnosti Temných rytířů velký rámus a vytrhl hoz dřímoty.
Poryv větru rozdrnčel okenní tabulky. Ostré hlasy podrážděně nebo varovně zakřičely. Ozval se dusot běžícíh nohou. Pobočník vstal od stolu a šel se podívat, co se děje, zrovna ve chvíli, kdy se Targonne začal z kanceláře hlasitě dožadovat, aby mu řekl, co to má znamenat a kdo, u Propasti, dělá tak příšerný rámus.
Pobočník se téměř ihned vrátil.
"Můj pane, dorazil dračí jezdec z..."
"Copak se zbláznil? Přistát na nádvoří!"
Když Targonne uslyšel hluk, odvrátil se od účetních knih na tak dlouho, aby se otočil a vyhlédl ven z okna. Rozzlobilo ho, když uviděl, jak mu nad nádvoří plácá křídly velký modrý drak. Dračice vypdala takérozčíleně, protože ji přiměli přistát na prostoru, který byl pro ni příliš malý a stísněný. Křídlem jen taktak minula strážní věž a ocasem srazila kus hradeb. Přesto však bezpečně přistála a nyní dřepěla na nádvoří, křídla měla složená těsně u trupu a švihala ocasem. Měla hlad ažízeň. Poblíž se nenacházely žádné dračí stáje a nezdálo se, že by měla dostat v nejbližší době něco k pití nebo snědku. Zlověstně se na Targonna oknem zamračila, jako by to všechno byla jeho vina.
"Můj pane," řekl pobočník. "Jezdec přiletěl ze Silvanestu..."
"Můj pane!" Dračí jezdec byl vysoký a nad pobočníkem se doslova tyčil. "Omlouvám se za vyrušení, ale přináším naléhavé a důležité zprávy, že jsem považoval za nutné informovat vás okamžitě."
"Ze Silvanestu." Targoonne si odfrkl, vrátil se ke stolu a znovu se pustil do psaní. "Padl snad štít?" zeptal se uštěpačně.
"Ano, můj pane!" Dračí jezdec lapal zadýchaně po dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama