Úrvek I

20. září 2015 v 9:51 | Avannea |  Úryvky
Otevřena nová rubrika! Nejdřív jsem se rozhodovala jestli to napsat samostatně do infa, ale nakonec jsem se rozhodla, že ne, že to dám rovnou do prvního článku do této rubriky. Možná jste si všimli, že jde o rubriku -úryvky- , kterou najdete v šuplíku povídek. Sem budu dávat různě dlouhé úryvky mých příběhů, ať už nových nebo starých. Některé nemají pokračování, jiné jsou částí delšího příběhu. Takže pokud se vám bude úryvek líbit, napište mi to a já sem klidně dám další pokračování - pokud tedy je :) Vždy vám to napíšu na konec článku. V celém článku na vás čeká první úryvek a na jeho konci tedy v jakém je stavu - pochopíte :)


"Běž!" volala jsem v běhu na Semethu, svojí mladší sestřičku. Utíkaly jsme po louce z naší malé vesničky, kde jsme žily celý život a kterou dneska vypálily skřeti. Ne ti malí, ale ti velcí horští. Jindy nebývali tak agresivní a schovávali se ve svých doupatech pod horami, ale od té doby, co jim někteří lidé začali zabírat domovy, kvůli těžbě vzácných drahokamů, které se v horách nacházely, byli nuceni přepadat a vypalovat vesnice. Spousta lidí při takových útocích zemřela. Dnes byla na řadě naše vesnice. Stihla jsem se se Semethou ukrýt a potom z vesnice nepozorovaně proklouznout. Tedy vlastně zase až tak nepozorovaně ne, několik skřetů nás vidělo a teď se hnalo za námi. V očích jsem ještě stále měla slzy a skoro jsem neviděla kam běžím. Tolik krve, tolik mrtvých mezi nimiž byli i naši rodiče, které jsem viděla na vlastní oči umírat. Semetha nechápala, co se to děje, byla ještě moc malá, aby pochopila. Teď, když byli naši rodiče mrtví, jsem za svou sestru převzala zodpovědnost já. Jednou pochopí. Pochopí a smíří se s tím. Bude žít dál, bude mít vlastní život. Tedy pokud vůbec bude, skřeti nás už doháněli. V tom Semetha zakopla a spadla.
"Semetho!" vykřikla jsem a vrhla se sestřičce na pomoc. Osmiletá dívenka plakala a naříkala, že jí bolí noha a nemůže se postavit. Nezkoumala jsem její zranění prostě jsem jí popadla do náruče a běžela s ní dál. Skřeti se s každým mým krokem o dva přibližovali. Zhluboka jsem dýchala a snažila se nevnímat ostré bodání v boku. Semetha mi plakala v náručí, měla jsem teď několik starostí, utéct skřetům, utišit plačící sestřičku a při tom se nenechat zabít. Vběhla jsem do lesa, ohlédla jsem se, ale nezastavila. Skřeti se se supěním hnali za námi. Byly to čtyři odporné bytosti s křivými, ulámanými zuby, které na nás cenili, žlutou, nezdravou kůží s mokvajícími boláky, bez vlasů, se zubatými meči a šavlemi v rukách. Jeden měl dokonce i jakýsi neforemný luk. Několikrát se mi málem zastavilo srdce, když se do stromu vedle nás zabodl křivý šíp. Skřeti hekali a supěli, v běhu si pomáhali předníma rukama.
Po chvíli běhu v lese, kdy jsem musela kličkovat mezi stromy, obíhat padlé kmeny a trnitá křoviska, začala Semetha v mé náruči těžknout. Cítila jsem jak mě opouštějí síly vložené do běhu a posílené pořádnou dávkou adrenalinu, dlouho už jsem svou sestru nést nemohla. Ohlédla jsem se po skřetech. Pořád byli za námi. Řekla jsem si, že nás snad budou pronásledovat tak dlouho, dokud nás neuštvou jako lovnou zvěř. Ale i jim přeci někdy museli dojít síly. Jenže se nezdálo, že by skřeti už nemohli, právě naopak. Jejich běh byl posílen jejich krvežíznivostí, kterou v nich zaseli lidé lačnící po bohatství, které ukrývaly jejich hory. Proklela jsem je a při tom se modlila, aby se stal nějaký zázrak a my z tohohle vyklouzly živé. A najednou, jako by mé modlitby byly vyslyšeny, jeden ze skřetů za námi překvapeně bolestivě zachroptěl a když jsem se ohlédla, viděla jsem, jak se skácel k zemi s hlavou proklatou šípem. Zbylí tři skřeti se zastavili. Rozhlíželi se, podivně chraptivě vrčeli a hledali nebezpečí, které je ohrožovalo. Já jsem na nic nečekala a využila té zbožné příležitosti k tomu, abychom se skřetům ztratily. Povedlo se. Za námi jsem slyšela tlumené zvuky boje, před námi se rozprostíral tmavý les. Zpomalila jsem.
"Jsou pryč?" ptala se mě plačtivě Semetha.
"Nevím," odpověděla jsem bez dechu. "Můžeš jít?" Semetha zavrtěla hlavou.
Nesla jsem ji tedy dál v náručí, ale postupovala jsem už jen rychlým krokem. V boku mě šíleně bodalo, nemohla jsem popadnout dech, srdce mi splašeně tlouklo, strach zostřil všechny moje smysly na maximum. Stále jsem se ohlížela a čekala, že se někde za námi z hustého křoví vynoří skřeti. Nevynořili. V lese zavládlo naprosté ticho, až mi to bylo divné.
Zarazila jsem se. Zdálo se mi to nebo jsem slyšela vrčení? Zaposlouchala jsme se do zvuků okolí, což byl vlastně jenom jeden zvuk a to ticho. Naprosté. Ani listí neševelilo. Když jsem nic nezaslechla, vydala jsem se dál. Po pár krocích se mi zdálo, že to slyším znovu. Dokonce se mi zdálo, že jedno křoví zaharašilo, jako by se v něm něco plížilo. Něco velkého. Tentokrát jsme se nezastavila. Pokračovala jsem dál a doufala, že to něco, odejde a nechá nás na pokoji. Srdce mi bilo jako o závod, měla jsem pocit, že mi prorazí hruď, vyskočí ven a začne utíkat. Měla bych sto chutí potom následovat jeho příkladu, ale nic z toho se nestalo a já pokračovala v chůzi.
Najednou se blízko ozvalo hlasité zavrčení a v křoví mezi větvemi zasvítily žluté oči. Vyjekla jsem, když před nás z křoví vyskočila obrovská kočka podobná tygrovi, Semetha zaječela. Objala mě kolem krku a hlavu mi zabořila do jamky mezi klíční kostí a ramenem a rozplakala se. Třásla se strachy, viděla jsem, že je v ní malá dušička a já od toho taky nebyla daleko. Vlastně jsem měla co dělat, aby se mi nepodlomila kolena.
Kočka k nám pomalu vykročila. Byla obrovská, její hlava byla v úrovni té mé. Dlouhé, šavlovité a bezpochyby ostré drápy s každým krokem zarývala hluboko do vlhké půdy. Cenila tesáky, uši měla přitisknuté těsně k hlavě. Ustupovala jsem stejně jako se ona blížila k nám. Najednou se přikrčila, zavrčela a lehce se zhoupla na zadních tlapách. Švihla ocasem a skočila. Vykřikla jsem a přikrčila se ke kmeni stromu. Semethu jsem skryla pod sebe, nastavila jsem kočce záda. Sevřela jsem pevně víčka a čekala, až se mi její drápy zaryjí do zad. Uběhla vteřina, dvě a... teď! V hrdle se mi už rodil výkřik, ale kočičí drápy nikde. Odvážila jsem se podívat se za sebe a můj výkřik se změnil v překvapený výdech. Vytřeštila jsem oči na muže v černém oblečení s pláštěm ve stejné barvě, bojujícím s kočkou. Šelma cenila zuby a sekala drápy. Muži se povedlo ji několikrát seknout do tlapy. Začala krvácet a musela balancovat na zbylých třech tlapách. I tak se jí však podařilo na muže skočit. Ten se však skrčil a v přemetu se překulil pod jejím břichem. Při tom ji sekl do břicha. Bojoval lehce a ladně, jako by tančil. Byl rychlý, ale ani mohutná šelma nebyla zcela bezbranná. I když balancovala na třech tlapách, úspěšně se bránila. Muž ji ještě několikrát zranil, než se její krvácení změnilo ve smrtelné a jí rychle začaly ubývat síly. Brzy už nebyla tak rychlá, její reflexy i pohyby byly zpomalené, oslabené ztrátou krve. Muž se chytil její dlouhé, zlaté hřívy a vyskočil jí na hřbet. Zvedl meč a vrazil ho kočce mezi lopatky. Šelma ohlušujíce zařvala a padla mrtvá.
Muž seskočil z její mrtvoly, otřel krev z meče o její dlouhou srst a vrátil ho zpět do pochvy. Jeho pohled padl na dvě dívky, krčící se u kmene mezi vystouplými kořeny vysokého smrku.


Tenhle úryvek jsem psala teď ráno, takže pokračování ještě nemá, ale kdo ví... třeba z toho nakonec nějaký ten příběh bude :) Přáli byste si pokračování? Napíši ho, ale musíte si říct, abych věděla, že ho chcete :)
- za případné překlepy se omlouvám, psala jsem to rychle a jak mám ve zvyku, když píši rychle, přehazuji písmenka :D Takže to potom vypadá např. takhle: (první jak to má být, druhé jak to napíši) - jsem/jsme, jednou/jendou a spoustu dalších :) Snažím se to po sobě kontrolovat, ale něco mi stejně vždycky unikne :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | Web | 20. září 2015 v 10:24 | Reagovat

Ahoj! :-D Tento úryvok sa mi páčil a bol napínavý, takže pokračovanie - rozhodne áno! :)

2 Ki Ki | E-mail | Web | 22. září 2015 v 17:22 | Reagovat

Myslím, že tenhle úryvek by si rozhodně pokračování zasloužil! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama