Stopařčin bratr - 7.část

16. února 2016 v 12:22 | Avannea |  Stopařčin batr
7.část Stopařčina bratra konečně spatřila světlo světa! xD A jako bonus malá zjišťovací anketa na konci povídky ;)


Rather pomohl Emilemu vstát a oba se vydali za princem.
"Rádi vidíme, že jste v pořádku," usmál se na něj Emile a Rather přikývl.
Princ se usmál, ale když spatřil Emilovu ruku, zamračil se. "Ale vy ne. Je to vážné?" Kývl k prosakujícím obvazům.
Emile pokrčil zdravým ramenem a zavrtěl hrdě hlavou. "Je to jenom škrábnutí."
"Aha. Dobře," přikývl princ, který o zraněních moc velké potuchy neměl. Dalo by se říct, že nikdy nezažil nic horšího než chřipku.
"Co vám král říkal, pokud se smím zeptat?" ozval se Rather.
"Chtěl vědět jestli jsem v pořádku. Jinak nic. Chce vyrazit hned, jakmile si všichni rytíři alespoň trochu odpočinou. A zdá se, že pár koní uteklo."
"Budou je hledat?"
Princ zavrtěl hlavou. "Otec se tím nechce zdržovat. Mohlo by to být nebezpečné. Někteří rytíři se o koně budou dělit, jiní půjdou pěšky. Každopádně to na přestávkovém režimu nic nemění." Zjednodušeně princ říkal že král nehodlá brát na rytíře, kteří o koně přišli při cestě nějaké zvláštní ohledy. Zajistit si, aby výpravě stačili, bude jejich starost. Někteří rytíři byli ochotní se o svého koně se svými přáteli podělit, jiní, ale byli tak naložení zásobami, že by další rytíře neuvezli a tak zbytek bude muset šlapat pěšky.
"A váš kůň, Danne? Nikde ho nevidím." Rather se rozhlížel po pasoucích se koních, ale ať se snažil sebevíc, princova grošáka neviděl.
"Sagirid je v pořádku," řekl princ s úsměvem a ukázal na osamělého koně dál od stáda. "Jak jsem říkal, když se nepase dál od ostatních, byla by schopná se kvůli lepšímu trsu trávy i porvat."
Mladíci se zasmáli.
Jakmile se rytíři dali zase dohromady, zavelel král do sedel a všichni pokračovali v cestě. Rather s Emileem se opět zařadili ke konci řady a neustále se nervózně ohlíželi. Čekali, že se za nimi každým okamžikem vynoří skřeti a znovu zaútočí.

"A zaútočili?" zeptala se dívka a upila stydnoucího bylinkového čaje.
Její dědeček se vyklonil z křesla, ve kterém seděl, natáhl se k hromadě dřeva vedle krbu, vzal odtamtud dvě polínka a přihodil je do ohně. Potom se opět pohodlně usadil v křesle a zavrtěl hlavou. "Ne. Nezaútočili."
Dívka si ulehčeně oddechla. Objala teplý hrnek oběma rukama a zavrtěla se na kožešinách, aby si našla lepší polohu na sezení. Venku zafoukal vítr a rozdrnčel špatně těsnící tabulky oken. Vnikl škvírami dovnitř a plameny ohně v něm zvesela začaly tančit, dokud se jinými škvírami nedostal zase ven. Dívka se přisunula blíž k ohni, protože se do ní začala dávat zima. Dědeček se vyklonil z křesla na druhou stranu a když se k vnučce opět obrátil, držel v rukách vlněnou deku. Přehodil jí ji přes ramena a dívka se na něj mile usmála velkýma zelenýma očima a přitáhla si deku blíž k tělu. Znovu se napila čaje a pobídla dědečka, aby pokračoval.
Ten se také napil čaje. Potom ho odložil na stoleček vedle křesla a sáhl pod vestu, kterou měl na sobě. Vytáhl dýmku. Zapálil si jí, několikrát popotáhl a vyfoukl několik obláčků voňavého kouře, které se vznášely ke stropu, kde se rozplynuly. Znovu popotáhl a tentokrát vyfoukl dokonalý kroužek kouře. Zhluboka se nadechl a teprve potom pokračoval.

Rytíři cestovali dalších čtrnáct dní bez jakýchkoli potíží. Rather s Emileem cvičili prince šermu a zdálo se, že ho to baví. Dělal pokroky, ale ve velmi malém měřítku. Nebyl na zacházení se zbraní stavěný a i když mu už po několika hodinách vytrvalého výcviku hyzdily ruce puchýře a mozoly, nestěžoval si. Jeho náhlé zapálení pro šermířství, které prokázal zaskočilo dokonce i jeho otce, který nevěřil vlastním očím a byl oběma rytířům natolik vděčný, že prince k šermířství strhli, že jim osobně poděkoval. Byl na svého syna skutečně hrdý. Možná dokonce poprvé za celý jeho život.
Rather vykryl další princův úspěšný výpad a o krok ustoupil, aby se mohl rozpřáhnout k vlastnímu úderu. Do rány mu však vpadl Emile se svým mečem a odrazil jeho výpad dřív, než stihl zasáhnout princův meč. Emile se na přítele vyzývavě zazubil a Rather s dalším výpadem výzvu přijal. A tak kolem sebe všichni tři mladíci začali kroužit v kruhu, dokud se do sebe nepustili v zuřivém zápalu boje tří zbraní.
Brzy po začátku jejich společného souboje, zazněl roh, oznamující konec přestávky. Mladíci sklonili meče. Všichni popadali dech, z čel jim stékal pot, ale všichni se na sebe navzájem usmívali.
"Budeme pokračovat další přestávku," řekl Rather. Potom se otočil k princi. "Zlepšil jste se." Danna jeho pochvala viditelně potěšila. Přijal ji se skromným přikývnutím. "V boji jednoho muže proti dvěma děláte velké pokroky." Vzpomněl si, jak ještě před pár dny, když se na prince vrhli s Emileem oba současně, chudák nevěděl, koho z nich má sledovat dřív a jen uhýbal jejich prudkým výpadům.
"Díky," zazubil se princ, zatímco si kusem látky otíral pot z čela. Všem třem by bodla koupel, ale nebyl čas. Královská garda se už vydala na cestu. Nasedli proto na koně a doufali, že večer přijde rychle, aby ze sebe mohli smýt všechen ten pot a prach. Ani jejich koním by krátké plavení v potoce nebo rybníce neuškodilo. Bohužel poblíž žádná voda nebyla. Jenom ta, kterou si vezli v měchách.
Večer si sice dával načas, ale když se slunce konečně schovalo za špičky vysokých hor na západě, král vydal rozkaz k utáboření. Rytíři začali okamžitě rozdělávat tábor. Stavěli stany a chystali večeři.
Když měl Rather svůj stan postavený, nechal si přinést vodu do kádě, ručníky a mýdlo. Potom poslal sluhy, kteří je doprovázeli pryč. Svlékl si zbroj, která ho za celý den už škrtila a nános prachu a špíny pod ní nepříjemně svědil a odhodil postroj do kouta s truhlicí, kde byl na zemi rozložený jakýsi slamník. Moc valnou úroveň tohle ubytování nemělo, ale když si vzpomněl, že pomáhá království, nestěžoval si. I když nebyl jediný, kdo toužil po opravdové posteli, čistých přikrývkách a novém oblečení. Do hlavního města Märelianu měli dorazit asi až tak za měsíc. Do té doby se budou muset spokojit s tím co mají, jelikož král zamítl zastávky ve vesnicích či menších městech. Chtěl jet rovnou do Märelianu a jeho hlavního města.
Rather se neptal, jen plnil rozkazy a tak - stejně jako nikdo jiný z rytířů - královo rozhodnutí nezpochybňoval, i když mu zrovna moc nevyhovovalo. Přetáhl si košili, která bývala bílá přes hlavu a rozepnul pásek u kalhot. Vlezl do vlažné vody. Musela být vlažná. Divil se, že není úplně studená, protože nebylo kde tolik vody najednou ohřát. Sáhl po mýdle a kartáči a začal si z těla umývat zaschlý prach a špínu, které se smísily se slaným potem. Nemohl říct, že to nebyla ochranná vrstva, ale rozhodně ne příjemná.
Když se umyl, vylezl z kádě a nechal po sobě stékat vodu na travnatou podlahu jeho provizorního obydlí. Sáhl po ručníku a začal si utírat obličej. A zrovna v tu chvíli se chlopeň jeho stanu odkryla a dovnitř nakoukla Emileho blonďatá hlava. Rather ztuhl a okamžitě rukama s ručníkem klesl ke svému pasu. Cítil jak se mu rozpalují tváře. Měl chuť na Emileho vyštěknout co tady dělá, ale hlas se mu zadrhl v hrdle.
"Máš chvilku?" zeptal se Emile jakoby nic.
"Ne. Koupu se, jestli nevidíš," odsekl podrážděně Rather a v duchu proklínal toho, kdo vymyslel stany. Proč sakra nevymyslel, že budou mít dveře, které by se daly zamknout nebo na ně zaklepat?
"Nevidím. Kdyby ses koupal, byl bys v té kádi. A podle všeho ses už vykoupal."
Rather zatnul zuby.
"Tak si pospěš, král chce něco oznámit."
"Jo."
Ale Emile se moc k odchodu neměl. Zřejmě se rozhodl počkat tu dokud se Rather neoblékne a nepůjde s ním ven.
"Ehm- mohl bys jít? Jakože počkat venku?"
"Proč?" Halaw nevěděl jestli to Emile jenom hraje nebo vážně nechápe.
"Jsem nahej," zabručel.
"A co?" zazubil se Emile. "Já jsem přece taky muž." Ale poslušně se otočil a zmizel venku.
Rathera polil pot, že by se mohl znovu vykoupat. Ale voda už byla až moc studená a navíc musel stihnout to královo oznámení ať už šlo o cokoli. Rychle ze sebe tedy setřel stékající vodu a oblékl si čistou volnou košili a kožené kalhoty. K opasku si připnul meč. Nosili ho všichni pro případ, že by je někdo napadl, jako nedávno skřeti. Nasoukal se do ponožek a do bot a potom vyšel ven za Emilem.

Předchozí | Další
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 17. února 2016 v 18:22 | Reagovat

To bílé písmo se čte mnohem lépe! xD
Přijde mi, že se toho tolik v tomto díle nestalo, ale rozhodně nebyl nudný. Hrozně se mi tam líbila jedna věta, ale teď zpětně nemůžu dohledat, která to byla...
V anketě jsem hlasovala pro "Je mi to jedno" - nemohla jsem se dlouho pro nějakou odpověď rozhodnout. V některých příbězích mi přijde, že romantika zlepší průběh děje, ale jinak pro mě není důležitá. Hlasovala bych pro ne, pokud bych toto nebrala v potaz xD

2 Avannea Avannea | Web | 17. února 2016 v 19:23 | Reagovat

[1]: Nmz ;)
To ne, ale bavil mě psát - ostatně jako všechny :D Vím, že je těžké v souvislém textu hledat jednu větu (asi jako mezi 1 000 obrázky hledat jeden konkrétní :-D), ale zkusila bys jí najít? Nebo si vzpomenout? Jsem hrozně zvědavá, co za větu to bylo :-D  :-D

3 Ki Ki | E-mail | Web | 19. února 2016 v 9:44 | Reagovat

[2]: Už ji vůbec nemůžu najít! -_-
Teď když to tu tak procházím - kampak se ti ztratil Toplist? Měla jsi ho tu, ne? xD

4 Avannea Avannea | E-mail | Web | 20. února 2016 v 9:55 | Reagovat

[3]: Nevadí ;) Toplist jsem tu sice měla, ale nějak neukazoval ta čísla. Nebo jestli jsem to neviděla na PC jenom já... nwm xD

5 Ki Ki | E-mail | Web | 20. února 2016 v 10:56 | Reagovat

[4]: Tohle by ti mělo pomoct, pokud ho tedy zde stále chceš: http://blog.blog.cz/0811/jak-na-blog-vlozit-pocitadlo-toplistu
:) Dělala jsem Toplist podle tohohle návodu a mně funguje :)

6 Avannea Avannea | Web | 20. února 2016 v 11:47 | Reagovat

[5]: Děkuji, zkusím to ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama