Zkusit to znovu, vrátit čas...

16. března 2016 v 19:24 | Avannea |  Téma týdne
Jupííí!! Dneska slavím narozeniny ;D Jsem hrozně natěšená a šťastná jako blecha kvůli jednomu dárku. konkrétně od brášky - jde o Dragon Age Inquisition ♥♥♥ A tak jsem se samou radostí xD rozhodla zkusit napsat zase nějakou krátkou povídku na téma týdne. Tohle je vůbec poprvé, co jsem si upravila název (snad nevadí ;)). Podle mě tahle povídka není na nějaké nejlepší úrovni, sama bych jí dala tak 30% xD. No, kdo ví. Přeji příjemné čtení ;)


Stála v tmavé místnosti proti dvěma mužům - oba velmi dobře znala -, kteří byli spoutáni v okovech u kamenné zdi. Pouhý pohled na ně jí vháněl slzy do očí. Na zdi vedle nich visely v držácích dvě pochodně. Házely jim stíny po tvářích a jejich mdlé světlo odhalovalo podlitiny a neošetřené, někdy ještě stále krvácející rány na rukách a celé nahé hrudi. Zaťala ruce v pěsti a skousla si spodní ret tak silně, až jí začala téct krev. Bolest jí, ale pomohla, udržet si ten zbyteček klidu. Nejraději by se k mužům rozeběhla, ale nebyli sami. V místnosti byla cítit přítomnost ještě jedné osoby. Ve vzduchu se vznášelo cosi těžkého a zlého. Odolala pokušení padnout oběma mužům kolem krku a zůstala strnule stát na místě. Ze stínů se vynořil vysoký, hubený muž v rouchu. Pohyboval se až nepřirozeně ladně, když šel, nebylo slyšet žádné kroky, ani roucho se mu nepohnulo.
"Jaká je tvoje volba?" zeptal se hromovým hlasem, který k jeho vyhublé postavě jaksi nepasoval. Dívka sebou trhla a sykavě se nadechla. Znovu se podívala na oba spoutané muže. Jeden měl skloněnou hlavu, hnědé vlasy mu spadaly a odhalily tak zjizvený krk. Tyhle jizvy, ale nebyly výsledkem černokněžníkova mučení. Přišel k nim během boje. Druhý muž na ní upřeně hleděl. Světlé vlasy měl rozcuchané a slepené potem i krví. Ani jeden z nich neměl roubík. Nepotřebovali ho. Černokněžník použil nějaké kouzlo, kterým jim znemožnil mluvit. V dívce narůstala panika. Těkala očima z jednoho muže na druhého, srdce jí divoce a bolestně bilo a němě je prosila o pomoc. Marně. Blonďatý jí pohled pouze oplácel, hnědovlasý měl stále skloněnou hlavu.
"Jaká je tvoje volba?" zopakoval černokněžník klidně, ale stále děsivým tónem.
Dívka se nadechla, ale slova se jí zadrhla v krku. Zavrtěla prudce hlavou, jako by si jí chtěla vyčistit. Ne. Tohle přece nemůže udělat. Zavřela pusu a znovu se zhluboka nadechla. Nespouštěla z mužů oči. Hnědovlasý najednou zvedl hlavu a její pohled se střetl s jejím. Rozbušilo se jí srdce. Bilo pro oba. Milovala je. Oba je milovala. Jak se může rozhodnout jen pro jednoho? Hnědovlasý muž měl pokleslá víčka, jako by usínal. Sledoval jí s nic neříkajícím výrazem. Nakonec pomalu, skoro neznatelně přikývl. Dívku zachvátil strach a panika a srdce jí začalo bít ještě rychleji, pokud to vůbec bylo možné. Bezděčně si otřela zpocené ruce do špinavých kalhot. Hnědovlasý muž zavřel bolestně oči a hlava mu znovu klesla na hruď.
"Jaká je tvoje volba?!" zeptal se černokněžník potřetí, tentokrát již netrpělivě.
Dívka se zhluboka nadechla. "Já... nemůžu."
"Musíš."
"Nemůžu...," opakovala tiše. Hlas se jí třásl, v krku jí pálily slzy.
"Musíš!" zahřměl černokněžník.
"Nemůžu!" vykřikla. Právě v tu chvíli prohrála boj se slzami. Nechala je volně téct. Stékaly jí po lících a zanechávaly za sebou cestičky, jak smývaly špínu a prach z její tváře.
Blonďatý muž na ní upřel prosebný pohled.
"MUSÍŠ!! MUSÍŠ SE ROZHODNOUT! HNED!!!"
Rozvzlykala se nahlas. Chtěla se schoulit do klubíčka a schovat tvář do dlaní, ale potlačila tu potřebu a místo toho upřela zoufalý pohled na oba muže. Hnědovlasý znovu zvedl hlavu a podíval se na ní. I blonďatý se na ní díval, ale jejich pohledy se lišily.
Zatímco hnědovlasý se na ní díval lítostivým, přesto milujícím pohledem, a dokonce se mu - i přes bolest, kterou mu to muselo působit - podařilo pousmát, blonďatý jí přímo probodával vyčítavým pohledem, plným lítosti a strachu, ale ne kvůli ní, nýbrž kvůli sobě. A tehdy poznala jeho pravou tvář.
"KTERÝ?!" zahřímal černokněžník.
Musela mu dát odpověď. Jenže to nedokázala. Mlčela.
"KTERÝ Z NICH?!"
Milovala je. Opravdu je oba moc milovala. Možná, že si i vyčítala, pokud jednoho z nich víc. Už neplakala, došly jí slzy. Místo toho teď chtěla křičet. Přehrála si v hlavě, jak se sem vlastně dostali. Kdyby bývali vybrali jinou cestu... Přála si, aby mohla vrátit čas a zkusit to znovu. Zvolit jinou cestu.

A co myslíte vy, kterého muže si nakonec zvolí? Kterého byste si zvolili vy? A proč? xD těším se na vaše typy.
Avann♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lunar-dream lunar-dream | Web | 18. března 2016 v 21:00 | Reagovat

Upřímně promiň, že píšu tak pozdě, ale vše nej k narozeninám :33

2 ichi ichi | E-mail | Web | 18. března 2016 v 22:26 | Reagovat

Krása! Nádhera! Fakt moc se mně to líbilo. A já chci, abys výběr učinila ty. A abys s povídkou pokračovala. Děsně mě zajímá, jak se tam dostali, jak se do sebe zamilovali. Já ciii! :3 :-D
Jo a opožděně přeji hodně štěstí a zdraví! :D

3 Avannea Avannea | Web | 19. března 2016 v 8:43 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Popravdě mi tenhle nápad ležel v hlavě už hodně dlouho, ale přiznávám se, že to jak se tam dostali ani jak se do sebe zamilovali, nevím :D Nijak jsem nad tím víc nepřemýšlela. No, uvidím, pokud mě něco napadne. Možná se to někdy objeví jako další povídka :-D
A za přání moc děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama