Zlodějka - Kapitola 2, část 1.

14. července 2016 v 13:22 | Avannea |  Zlodějka

KAPITOLA 2, část 1.



—¯–
"Z'acha, Ärisse,"["Zdravím, Ärisse,"] přivítal jí Quin ve svém na první pohled malém obchodě se smíšeným zbožím. Ärisse však věděla, že vzadu za velkým závěsem má spoustu nelegálně držených věciček, z nichž v minulosti mnoho koupila nebo mu je i sama prodala. Pro ty, kteří ale nevěděli, byl Quin prostě jen další maloobchodník s veteší.
Ärisse zvedla ruku a oplatila Quinovi jeho ještěří úsměv. Quin patřil mezi plaaze, lidmi obávanou rasou, ale na jejich povídačkách nebylo nic pravdy. Sloužily akorát ke strašení malých dětí. Plaazové byly velcí ještěři chodící po dvou, vybaveni dvěma řadami ostrých zubů a hadím jazykem, kteří uměli velmi dobře využívat při obchodování. Právě proto byla většina plaazů překupníků. "Tobě taky," oplatila mu pozdrav a opřela se o dřevěný pult, za kterým Quin stál a rovnal do polic všemožné věcičky. "Potřebovala bych..." začala, ale Quin ji zarazil, když na ni v plaazštině spustil:
"De varrd sad no'varr, Ärisse." ["Dlouho jsi tu nebyla, Ärisse."]
Elfka se zamračila a přešla do plynulé plaazštiny. "We de uda plaazeste? Woha varrd varr?" ["Proč používáš plaazštinu? Je tu někdo?"]
Quin jí nestačil odpovědět, když zpoza tmavého závěsu do skladiště, vyšel mladý muž s nakrátko střiženými tmavě hnědými vlasy a dohladka oholenými vousy. Na sobě měl plátěnou košili a kalhoty, na nohou nejlacinější boty. Jeho pleť byla snědá, opálená od prudkého sluníčka, které tady v Tarribëanu nebylo. Ärisse si ho zaujatě prohlédla. Muž se překvapeně zastavil před skladem, jako by neočekával zákazníka a podíval se nejistě na Quina. Ten kývl a mladík se viditelně uvolnil. Ärisse hádala, že není moc zvyklý dělat zakázanou práci a až příliš se bojí odhalení. Jeho pohyby byly váhavé, pohledy nesmělé a celý působil tak nějak ztuhle. Došel na tři metry od Quina - blíž se pravděpodobně neodvažoval - a zastavil se.
"Ärisse, tohle je Duren, můj nový pomocník a učedník," představil mladého muže Quin v obecné řeči. Ärisse se na plaaze podívala s povytaženým obočím; jen pokrčil rameny a výmluvně se pousmál. Elfka se otočila zpět na mladíka, který stále mlčky postával u pultu. Usmála se na něj.
"Zdravím."
Mladík přikývl a natáhl k ní ruku. "Je mi potěšením, paní." Když mu však Ärisse nabízenou ruku nestiskla, stáhl ji zpět a značně v rozpacích si odkašlal.
"Ärisse je jedna z mých nejlepších a nejoblíbenějších zákaznic, Durene. Chovej se k ní jak se patří." Bylo vidět, že používání obecné řeči dělá Quinovi s jeho tlamou potíže, přesto ji používal; jeho zaměstnání ho k tomu doslova nutilo. Jeho hadí jazyk kmital mezi zuby s každým slovem.
"Ano, pane."
"So, e wo de s'mella r'elete toro mo?"[Takže, o čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"] zeptal se Quin Ärisse.
"R'elete mo, Quin, we de uda plaazeste?" ["Řekni mi, Quine, proč používáš plaazštinu?"]
"Mo no's'mella hot s'wared passa." ["Nechci, aby nás slyšel."]
"Hot no'r'elete plaazeste?" ["On nemluví plaazsky?"]
"No'. Wo de s'mella?" [Ne. Co jsi chtěla?"]
Ärisse se zamyslela. Nemohla si vzpomenout, jak se plaazsky řekne "možná". Učila se plazzštinu s Quinem od svých pěti, kdy ji našel na ulici a nebýt jeho, nepřežila by. Quin se o ni postaral jako o vlastní a prakticky ji vychoval. Nikdy se k ní však nechoval jako otec a ona ho nikdy za otce nepovažovala; byl to prostě jen dobrý přítel. Obecnou řeč a elfštinu se naučila od Morrgar - pamatovala si, jak Morrgar jednou řekla: "Každá správná elfka musí umět mluvit elfsky." -, ale plaazštinu ji učil Quin. Jak šel čas, začali ale spolu čím dál víc mluvit obecnou řečí, protože se Quin potřeboval v tomto jazyce procvičovat a ona začala pomalu zapomínat a všechno z plaazštiny si už nepamatovala. Quin jí bude nejspíš kázat a vnutí jí další lekce jeho rodného jazyka, ale to ji teď příliš netrápilo. Věděla, že Morrgar učila elfštinu i Quina - nebylo to pro něj tak těžké jako obecná řeč, protože elfština měla podobnou artikulaci - a tak si pomohla s ní.
"Mabe ve tallerä somenlet,"["Možná bychom si měli promluvit o samotě,"] řekla elfsky. Znělo to čistěji a lehčeji než plazzština.
"Ase te mïllone," ["Jak myslíš,"] odpověděl jí Quin stejným jazykem a potom se otočil na Durena, který celou dobu jen mlčky stál kousek od nich. Jeho pohled byl prázdný, vypadalo to, že opravdu neměl tušení, o čem se spolu baví.
"Durene, pro dnešek máš volno. Dodělám to tu už sám. Přijď zítra v osm."
Mladík udiveně zamrkal. "A-ale pane, je teprve poledne."
"Jdi," zasyčel Quin tónem, který nepřipouštěl žádné námitky.
"Ano, pane," kývl mladík a vykročil ke dveřím. Když míjel Ärisse, mírně pokývl hlavou a řekl: "Nashledanou, paní."
Ärisse pouze zdvořile kývla a dívala se, jak mladík mizí do slunného dne.
"Inu, teď už mi povíš, co jsi to chtěla?" zeptal se Quin.
Ärisse se na něj obrátila. "Potřebovala bych další extázi. Tu, kterou jsem u tebe kupovala před třemi měsíci."
"Měl bych mít nějaký zbytek vzadu. Pojď se mnou." Vzal ji dozadu do skladu, kde si jako malá hrávala mezi krabicemi se zbožím. Pamatovala si, jak ji Quin neustále napomínal, aby byla opatrná a nic nerozbila a jak byl potom naštvaný, když ho neposlechla a některé z jeho zboží skončilo roztříštěné na malinkaté kousíčky. Ten smrad tady byl pořád stejný; zatuchlá pytlovina a Quinovo pižmo. To všechno v ní vyvolávalo vzpomínky na dětství, které zde prožila.
Procházela uličkami mezi poskládanými bednami za Quinem, který mezi nimi sotva prošel, div že je neshodil svým šupinatým ocasem. Sklad byl velký, osvětlený pouze několika pochodněmi na stěnách, takže tu vládlo většinou přítmí. Ärisse se tu líbilo. Vzadu měl Quin svůj pokoj; nebylo to víc než rozvrzaná postel a malá knihovnička v malé místnůstce. Tu knihovničku ale měla Ärisse moc ráda. Jako malé jí z ní Quin vždycky nějakou knížku půjčil a ona jí listovala a prohlížela si obrázky. Když se jednou Quina zeptala, na co všechny ty knihy má a zjistila, že je nikdy nečetl, přišlo jí zbytečné, že si je pořizoval.
"Kde jsi vlastně celou tu dobu byla? Dlouho jsi sem nepřišla."
V Ärisse se zatetelil vztek. Potlačila ho a co nejvěcnějším hlasem odpověděla: "Udělala jsem chybu."
"Chybu?" podivil se Quin a zastavil se. Otočil se na ni přes rameno. "Ty přece nikdy chyby neděláš, Ärisse."
"Překvapil mě. Neměl tam být. Prostě tam neměl být. A byl. Zavolal stráže a ti zatarasili všechny únikové cesty. Byla jsem v pasti. Chytili mě a zavřeli. Na dva zpropadené měsíce," procedila skrze zuby.
Quin se soucitně pousmál a znovu se dal do pohybu. Ärisse ho následovala skoro až na konec skladiště, kde se zastavil u truhly zaházené potrhaným plátnem. Když z ní látku strhl, odepnul z opasku svazek klíčů - jejich zachrastění Ärisse připomnělo vězení - a odemkl dva zámky, kterými byla zajištěna.
"A co ten tvůj nový pomocník? Kdo přesně to je?"
"Duren? Pochází ze zámoří. Přistěhoval se sem s rodinou zhruba před měsícem a půl a sháněl práci. Byl ochotný vzít cokoli a tak jsem ho přijal. Nemusíš se bát, že by udělal nějakou hloupost, ví s čím si začal a jaký by ho čekal průšvih, kdyby se to někdo dozvěděl. Jde mu hlavně o prachy, který prý nutně potřebuje."
Ärisse pokývala hlavou a založila si ruce na prsou. "A jak ho vidíš ty?"
"Je to dobrý chlapík, pracuje víc než by musel - asi ty prachy opravdu hodně potřebuje -, ale myslím, že se mě trochu bojí."
"Je nesmělý, že?" odhadla.
Quin přikývl a začal se přehrabovat v obsahu truhly, který tvořily další kusy plátna a čisté zmačkané svitky. To všechno však byla jen ochranná vrstva, pod kterou se ukrývaly maličkaté lahvičky s tmavě zelenou tekutinou a nápisy v plaazštině a vedle nich pytlíčky nachlup stejné, jako byl ten, který jí zabavili stráže. Quin vzal jeden do spárovité ruky a podal ho Ärrise, která si ho od něj vzala a bezpečně ho uschovala v botě.
"Užívej ji moudře, Ärisse, tohle jsou zbytky, co mám. A pochybuju, že budou další. Tarribëan chce zrušit obchodování s návykovými látkami ze zámoří."
"Vždyť víš, že drogy neberu," odvětila Ärisse. Poznámka o zrušení obchodu ji příliš nevzrušovala. Vlastně jí to bylo jedno. Jediný, pro koho to byl problém byl jako obchodník Quin.
"Tak proč je ode mě chceš?" Quin zavřel truhlu, zamkl oba zámky a znovu ji přikryl plátnem.
"Můžou se hodit. Což mi připomíná, že ti toho za ni moc dát nemůžu. S tou extází mi zabavili skoro všechny peníze. Musela jsem sáhnout do rezerv." Pokrčila rameny. "Můžu to odpracovat. Stejnak toho budu potřebovat víc."
Quin vystrčil svůj hadí jazyk a zase ho vsunul zpátky do tlamy, jako to dělají hadi. "Ber to jako dar. Co ještě potřebuješ?"
Ärisse překvapeně zamrkala. Dar? Aby Quin dal někomu něco ze svého zboží jen tak - a to dokonce i jí - bylo víc, než za co mu mohla být vděčná. Quin nikdy nic zadarmo nedával, dokonce ani svým nejbližším. Vlastně žádný plaaz, kterého znala. Sklopila zrak a dělala, že zkoumá špinavou podlahu. "Díky. Stejně ti to splatím. Časem."
Quin jí na to neodpověděl, jen znovu zopakoval svoji otázku.
"Ráda bych věděla, za kolik bys mi vydražil tohle." Zalovila rukou v živůtku a vytáhla přívěšek, který dneska našla na nočním stolku. Quin se k ní naklonil blíž a upřel na šperk velké plazí oči. Mžoural v přítmí, zatímco mu Ärisse přidržovala náhrdelník před očima, až nakonec řekl: "Ukaž."
Ärisse si přívěšek sundala a spustila ho do Quinovi velké pracky s ostrými drápy. Plaaz došel k pochodni zavěšené v držáku na zdi a podržel přívěšek proti světlu, takže házel odlesky na zeď kolem pochodně. Chvíli ho zkoumal pohledem a Ärisse ho zaujatě pozorovala.
"Kdes to vzala?" zeptal se nakonec, když se k ní otočil.
"Našla jsem to v pokoji, když jsem se vzbudila. Ležel na nočním stolku společně s tímhle." Vytáhla ze zadní kapsy kalhot složený vzkaz a podala mu ho. Quin ho obratně rozložil - a to i přes svoje velké ruce - a rychle přelétl pohledem naškrábaný text. Zamračil se.
"Mám takový dojem, že by sis to měla nechat. Může se ti to ještě hodit." Podal jí přívěšek i vzkaz zpátky. "Půjdeš tam?"
"Do Wileerow? To si přece nemůžu nechat ujít. I když nevím co si o tom mám myslet..." Povzdechla si. "Můj trest se protáhl, najednou jsem volná, když za mě někdo zaplatil pokutu a pak najdu tenhle vzkaz se šperkem, kde nějaký l.T píše, že za ním mám přijít do Wileerow."
Quin si ji zamyšleně prohlédl. "Řekni mi, co přesně se stalo."

—¯–

A zatímco Quin připravoval oběd, Ärisse mu vyprávěla, jak prožila dva poslední uplynulé měsíce. Řekla mu všechno, protože věděla, že Quin neměl rád, když mu někdo něco zatajoval - a tady navíc nebylo ani co. Řekla mu o svých zmařených pokusech o útěk, o hraběnce, o tom, že hraběnka vůbec netuší, kdo je doopravdy lord Trenn - což by mohl být muž z iniciálů ve vzkazu -, který zaplatil její pokutu, i o soudci Soliverovi. Když skončila, čas se pomalu sklonil k pozdnímu odpoledni. Její šálek s víc než silným plaazským alkoholem zvaným Guide byl zpola prázdný. Černá, medově hustá tekutina jí začala stoupat do hlavy už po prvních pár doušcích. Pamatovala si, jak s Quinem Guide často popíjela po večerech, horký a někdy s kapkou mléka. Jeho sladká chuť se jí rozlévala na jazyku a zanechávala za sebou hořkosladkou touhu ochutnat ještě jednou. To se většinou protáhlo na další a další loky, až se většinou Guidem opila a ráno se vzbudila s pořádnou kocovinou. Ve všech tavernách i hostincích byl Guide zakázaný, protože byl natolik silný, že jen jeden korbel dokázal odrovnat samotného plaaze.
"Tomu Soliverovi bych nevěřil. Ve městě se o něm lecco proslýchá," řekl Quin, když se o soudci zmínila. "Kartotéka úředníků bývá velmi dobře hlídaná. Těžko by se z ní něco ztratilo, i když se blíží svátky Nového roku."
Ärisse pokývala hlavou a upřela zamyšlený pohled do korbelu před sebou. "Do hlavního města," zamumlala. "Ani kdybych chtěla, nedokázala bych se tam za čtyři dny dostat." Povzdechla si a pohladila korbel palcem.
"Můžeš použít Tarribëanskou dopravu."
"Myslíš vozku?" Zavrtěla hlavou. "Moc pomalé. Odsud je to karavanou minimálně týden, ne-li víc."
"Tak dračí spoj."
Ärisse se zamyslela. Výhoda dračích spojů byla ta, že většinou cestovali i v noci. Někteří to ale odmítali a na noc tábořili. Kdyby letěla na drakovi, mohla by se do hlavního města dostat určitě do tří dnů. Stejně jako měli své výhody, měli ale i své nevýhody; byly přinejmenším dvakrát dražší něž karavana s vozkou.
"To je dobrý nápad, ale bohužel nemám dost peněz. Na vozku by to možná ještě stačilo, ale..."
"Třeba ti pomůže Morrgar."
"Třeba," pokývala Ärisse hlavou. "Stejně jsem za ní chtěla jít. Tu extázi a křesadlo ti splatím co nejdřív," řekla nakonec a trochu malátně se zvedla ze staré polstrované pohovky v rohu obchodu, kde Quin sedával, když zrovna neměl zákazníka.
"Nezdržíš se na večeři?" Quin tu otázku položil věcně, jako by mu bylo jedno, jak odpoví. A takový většinou byl. Věcný a negativní. Ona ale za ta léta dokázala nahlédnout pod tu jeho vnější slupku a zjistit, že dokáže být i milý a vtipný. Udělala opatrně pár kroků, ale klopýtla a musela se zachytit okraje stolu. Hlava se jí motala a jazyk pletl.
"Měla bych být... ehe... jít," opravila se a otupěle se usmála, "za Morrgar."
"Až do Dolní ulice?" podivil se Quin. "Nemyslíš, že jsi na takovou cestu moc opilá?"
Ärisse mávla rukou. "Ale jdi. Je to jenom kousek přes město."
Quin jen pokrčil rameny.
Vydala se ke dveřím, ale v půli cesty se jí podlomila kolena a sesunula se na zem. Quin k ní došel a pomohl jí zpátky na nohy. Musel ji přidržovat, jinak by se znovu sesunula na zem.
"Vypadá to, že sis odvykla pít Guide."
"Hmm... cos do toho dal?" Ärisse se držela za hlavu, která se jí točila. Zorničky měla rozšířené - ne však kvůli přítmí, které v obchodě bylo - a zrak zamlžený a rozostřený.
"Jako obvykle, q'nnela, Guide a mléko." Q'nnela bylo plaazské oslovení, používané pouze pro nejbližší osoby v životě plaazů. Quin jí tak často říkával, když byla malá. Znamenalo to něco jako přítel nebo drahá. "Trochu jsi to s tím pitím přehnala."
"Budu... v pořádku," zamumlala. Začínala jí padat víčka únavou. Guide byl těžký a teplý a působil na spaní stejně dobře jako teplé mléko.
"V žádném případě. V tomhle stavu tě rozhodně nikam nepustím. Kdyby tě zadrželi stráže a ty ses prořekla, bylo by to na mě. Nemůžu si dovolit, aby mi tady někdo z těch uniform šmejdil."
Quin mluvil dál, pravděpodobně jí kázal o tom, jak tu prostě musí zůstat, ale to už ho neposlouchala. Jeho hlas byl jakoby zahalený v mlze, která houstla a pohlcovala ho víc a víc, až se úplně vytratil. Hlava jí klesla na jeho široké rameno a obchod se zahalil do tmy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama