Zlodějka - Kapitola 2, část 2.

18. srpna 2016 v 9:05 | Avannea |  Zlodějka
Tak po dlouhé době je tu konec 2.kapitoly ;)
Užijte si ho.

KAPITOLA 2, ČÁST 2.




¯–

Když mu Ärisse usnula v náruči, tak jako už mnohokrát, když byla ještě malou holčičkou, ji zvedl ze země a odnesl dozadu do svého pokoje, kde ji opatrně položil na postel. Přetáhl přes ni pokrývku a prohlédl si její klidnou tvář, na které se jí rozlil úsměv, jaký mívají opilci, kteří přemírou alkoholu usnou za hospodou. Nikdy to nedal najevo, nikdy jí to přímo neřekl, ale měl ji rád. Byla pro něj jako vlastní dcera.
Když ji tenkrát našel na ulici, špinavou a vyhladovělou, zželelo se mu jí a vzal ji k sobě. O sirotky mimo sirotčinec se nikdo nestaral a tak bylo každému jedno, že si malé elfské děvčátko vzal plaaz. Do jeho obchodu stále chodili lidé a když spatřili malou Ärisse, jak si hraje na pultě s neobratně vyrobenou panenkou ze slámy obalenou kouskem látky místo šatiček, tvářili se trochu udiveně, ale nic neříkali. Nikdo se k malé holčičce nehlásil jako její rodič a tak si ji Quin nechal, i přes to, že jeho původní plán byl dát ji do některého ze sirotčinců. Nakonec to neudělal, malá elfka ho dočista okouzlila. Vychovával ji s pomocí Morrgar, majitelkou místního nevěstince, která také pro malou Ärisse našla jméno. Bylo to zvláštní pouto mezi elfským děvčátkem a plaazem. Quin nikdy nedovolil, aby ho Ärisse považovala za otce - vždyť jí bylo pouhých pět, když ji našel a takové dítě je schopné říkat mami komukoli - a ona mu nikdy neměla tendenci říkat "tati". Ale i přes to, že se celé ty roky snažil nevypěstovat si k ní větší vztah, než byl nutný, si ji oblíbil a zamiloval. A i když jejich vztah nebyl přímo rodinný, rozhodně nikdy nelitoval toho, že ji z té ulice vzal k sobě.
Sfoukl svíčku na dřevěné bedně vedle postele, která sloužila jako noční stolek a sám si šel lehnout na pohovku v přední části obchodu.

—¯–

Když se Ärisse druhý den ráno vzbudila, první, co jí zkazilo dobrou náladu, byla kocovina. Měla pocit, že dnešek snad nepřežije - kocovinu neměla už hodně dlouho a odvykla si tento stav nevnímat tak intenzivně. Vyhrabala se z postele a zjistila, že je pořád ještě u Quina. V rámci možností si upravila rozcuchané vlasy a opustila pokoj.
Quina našla v předu v obchodě za pultem, kde na stoličce stál Duren a podával mu z nejvyšších polic zboží.
"Ah, g'utta emete, Ärisse!" ["Ah, dobré ráno, Ärisse!"] zvolal Quin a vzal si od Durena keramickou vázu, kterou uložil k dalším věcem z poliček do krabice na pultě.
"Dobré ráno, paní," usmál se na ni nesměle Duren.
"Hm-hm," zamručela Ärisse a natáhla se po sklence vody, kterou jí Quin podal. Obrátila ji do sebe naráz a postavila ji na pult.
"Kocovina?" prohodil jako by nic Quin.
Ärisse se na něj zamračila. Dneska měla vážně blbou náladu. A to i když svítilo její tolik vytoužené slunce. Quin se potutelně usmál pod vousy - kdyby tedy nějaké měl - a vrátil se k vyklízení polic. Ärisse došla k červeně polstrované pohovce a rozvalila se na ní. Zvědavě sledovala Quina s Durenem, jak uklízí celý obchod, utírají prach a leští dřevěný nábytek i zašlé okenní tabulky.
"Kdyby nebylo těch slavností, nemusel bych každý rok uklízet," zabručel Quin, který se právě vracel s vodou v kbelíku, kterou za obchodem chytal z okapu do sudu, když pršelo. Podal kbelík s hadrem Durenovi a posadil se vedle Ärisse. Společně s ní mladíka pozorovali, jak umývá malá okna. "Zdržuje mě to od pořádné práce," dodal.
"Nemáš zákazníky?" zeptala se Ärisse.
"Je nedělník, q'nnela, jen málo obchodníků má otevřeno. Samozřejmě, že pro svoje zákazníky mám otevřeno vždycky. Ví, kde mě najdou. Když něco potřebují, přijdou zadním vchodem." Ärisse si všimla, jak se Duren napnul, když Quin zmínil svoje zákazníky, kterými myslel zloděje a lapky nebo další překupníky s kradeným zbožím.
Trvalo minimálně ještě hodinu než byla přední část obchodu uklizená. Sklad Quin nechal tak, jak byl. Říkal, že v něm má svůj pořádek a kdyby tam začal uklízet, určitě by pak půlku věcí nenašel. Když si Quin s Durenem udělali přestávku, Ärissina kocovina konečně ustoupila. Dopila čaj a zvedla se z pohovky.
"Měla bych už jít. Měj se, Quine," usmála se na plaaze. "Pokusím se, co nejdřív vrátit. Přijdu pak za tebou."
Quin ji doprovodil ke dveřím. "Jak myslíš, q'nnela. Buď opatrná."
"To jsem vždycky, neboj," řekla, snažíce se nemyslet na to, že před dvěma měsíci zrovna moc opatrná nebyla. Mrkla na něj a vyšla do sluncem zalité uličky.
"Tak," řekl Quin, když za Ärisse zavřel dveře, "a my to tady doděláme. Čeká nás ještě vybalit to nové zboží, které včera přišlo."
"Ano, pane."

—¯–

Nevěstinec Modrá hvězda stál v docích v Dolní ulici. Páchlo to tam rybinou a potem námořníků, kteří služby Modré hvězdy často využívali po dlouhých cestách ze zámoří. V Dolní ulici toho moc k vidění nebylo, tedy kromě několika velkých skladišť, pár obchůdků se suvenýry, které navštívili převážně turisté, hospod a samozřejmě perlou toho všeho, Modré hvězdy.
Ärisse prošla prázdnými uličkami, až k velké čtyřpatrové budově, která se pyšně tyčila nad všechny ostatními domy v docích. U ní se v ulici potloukali opilci, které vyhodili z hospod a o zeď se opíraly prostitutky ve více než vyzývavém oblečení a lákaly muže. Tedy pokud se vůbec dalo říct, že nějaké oblečení měly. Ärisse kolem nich prošla bez sebemenšího zájmu. Všechny se za ní zvědavě otáčely, dokud nezmizela uvnitř nevěstince.
Ihned, jakmile přešla práh, ji ovanul odér potu a pronikavá vůně jídla a pití. Hlavní lokál byl přetopený a plný lidí, kteří se mezi sebou hlasitě bavili nebo zpívali píseň, kterou zrovna brnkali bardi v rohu. Vlna hluku Ärisse málem smetla zpátky na ulici. Zavřela za sebou křídlo velkých vstupních dveří, které vypadaly, že jsou nově natřené tmavě modrou barvou a udělala pár kroků do středu lokálu. Rozhlédla se. Hledala jedinou osobu, známou v tomhle městě snad v každém jeho koutě i v té nejzapadlejší uličce. A konečně si všimla štíhlé, velmi půvabné ženy s nakrátko střiženými hnědými vlasy, chycenými pod barevným šátkem. Seděla na vysoké barové židličce, opírala se o pult a bavila se s mužem, který tam obsluhoval. Ärisse se za ní vydala.
"Morrgar!"
Žena, která na svůj věk vůbec nevypadala, a to i přes to, že používala různá líčidla a kouřila cigarety, se překvapeně otočila. Zamrkala a vzápětí se jí na tváři objevil úsměv.
"Ärisse!" vykřikla. "Dlouho jsem tě neviděla, kdes byla?" Mávla na barmana a ten jim nalil dvě skleničky čistého alkoholu. Oproti Guide až moc slabého.
"Dík." Ärisse sáhla po skleničce a obrátila do sebe její obsah naráz.
"Jak to že ses nestavila? Chybělas mi tu, holka, fakt chyběla. Nikdo mi tu nevynáší tolik, jak ty." Morrgar se usmála a usrkla ze své skleničky.
"Přišla bych," ujistila ji Ärisse a zkřivila ústa, "bohužel se to trochu zkomplikovalo." Věděla, že by teď neměla pít, přesto houkla na barmana a nechala si nalít ještě jednu skleničku. Zmizela v ní stejně, jako ta první. S pitím alkoholu problém nemívala, Guide ji však po tak dlouhé době, co ho neměla, odrovnal. Morrgar ji sledovala se zamyšleným výrazem a špulila svoje plné rty namalované až příliš červenou rtěnkou. Takhle se tvářila vždycky, když nad něčím přemýšlela.
"Kdes byla?"
"V lochu," odpověděla Ärisse kysele.
"Jak dlouho?"
"Celé ty dva měsíce. Pustili mě teprve předevčírem."
"Za co?" ptala se dál Morrgar.
"Přesný výrok zněl: za pokus o loupež a napadení občana Odynej." Ärisse se ušklíbla. "Nenapadla jsem ho. Jsem zlodějka, ne vrah. Pouze jsem se bránila."
Morrgar přikývla. "Ale dva měsíce..." Zavrtěla hlavou. "Za krádež tě odsoudí maximálně na dva týdny."
Ärisse strčila ukazováček do prázdné sklenky, opřela ho o její okraj a zatočila s ní.
"Cos ukradla?"
"Nic. Měla jsem v plánu vzít dva, možná tři šperky šlechtičně D'Oustland, když i s manželem odjela z města, ale překvapil mě jejich sluha. Zäbbuda, neměl v tom pokoji vůbec co dělat," prskla Ärisse.
"Ale na dva měsíce... proboha, kdo tě soudil?"
"Soudce Soliver."
"U všech ďáblů! Tomu bych nesvěřila ani mytí nádobí," ulevila si Morrgar a naklonila se k elfce blíž. "Víš, on je to pěknej mizera. Lidi ho nemaj rádi. Říká se, že schválně oddaluje šetření případů odsouzených a protahuje tak jejich pobyt za mřížema. Jedinej, komu trest uzavře hned, jsou ti, který jdou na šibenici nebo na popravčí špalek."
"Quin reagoval podobně, když jsem mu to řekla."
"Tys byla u Quina?" podivila se Morrgar. "Povídej, jak se má?"
"Vcelku dobře. Má nějakého nového pomocníka ze zámoří a dělají mu trochu problémy obchodní vztahy Tarribëanu se zámořím, co se týká návykových látek. Říkal něco o tom, že chce Tarribëan zrušit dovoz."
"Aha. Pozdravuj ho, až se s nim zase uvidíš, já se teď k němu moc často nedostanu. To s tim vězením mě mrzí, zlato."
"Byla bych tam ještě teď, kdyby za mě někdo nezaplatil pokutu."
Morrgar znovu upila ze svojí sklenky a udiveně se zeptala: "A kdo?"
Ärisse pokrčila rameny. "Prý nějaký lord Trenn. Neznáš náhodou někoho takového?"
Morrgar se zamyslela. "Takhle ti to nepovim, zlato. Pojď se mnou." Obrátila do sebe zbytek sklenky a seskočila z barové židle. Odvedla Ärisse dozadu do svojí pracovny, kde vyřizovala veškeré objednávky nebo nábory nových sil. Na psacím stole, který byl doslova pohřbený pod hromadami papírů, z nichž, kdyby se třeba byť i jen jeden ztratil, nastolilo by to zmatek ve všech záznamech, které nevěstinec vedl, ležela otevřená velká kniha. Morrgar si ke stolu sedla a začala jí listovat.
"Tak se na toho tvého lorda Trenna podíváme." Ärisse jí zvědavě nakukovala přes rameno. V knize byla Morrgariným rukopisem do úhledných sloupečků a řádků zapsaná jména všech návštěvníků, jak dlouho v Modré hvězdě pobyli, kdo jim dělal společnost a kolik zaplatili za potěšení i občerstvení.
Morrgar dolistovala až na konec seznamu a pak knihu zaklapla. Zvedl se z ní obláček prachu. "Lituju, nikdo jménem Trenn tady nikdy nebyl. Možná Terenn..."
Ärisse zavrtěla hlavou.
"No, potom ti moc nepomůžu. Vrátíš se na nějakou dobu ke mně nebo máš v plánu zase nějakou zlodějnu?" mrkla na ni.
"Ne. Dostala jsem vzkaz a měla bych se podle něj řídit. Ráda bych si ale u tebe vybrala starý dluh," Ärisse na přítelkyni blýskla zuby a ta jí úsměv oplatila.
"Ovšemže. Nejdřív mi ale řekni, jaký vzkaz jsi to dostala."
Ärisse jí podala ohořelý papírek a ukázala jí náhrdelník. Když jí Morrgar vzkaz vracela, tvářila se vážně - až moc vážně na ni - a trochu se mračila.
"Tohle vypadá, že to je vážné, zlato. Půjdeš tam?"
"Ano. Nevím, co je na tom pravdy, ale nechci riskovat a pak... chci zjistit, kdo je ten lord Trenn."
"No, jak myslíš, zlato." Nato vážná Morrgar zmizela a před Ärisse zase stála věčně usměvavá a drzá majitelka Modré hvězdy. Když nad tím tak přemýšlela, byla Morrgar vlastně hodně podobná. Ne vzhledem, ale chováním. I ona sama byla tvrdohlavá, uměla být drzá a měla stejně proříznutou pusu, jako Morrgar. A nebylo se čemu divit, když ji zpola vychovala. "Vrátím ti dluh a potom bych se být tebou moc nezdržovala, jestli chceš do Ettelgaru dorazit včas. Moc už ti ho nezbývá, pokud dobře počítám."
"Použiju dračí spoj. Měla bych to stihnout."

předchozí|další
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gaz Gaz | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 9:11 | Reagovat

Ahojky, tak by to mělo být hotové, doplňky máš u nás na blogu (;

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama