Zlodějka - Kapitola 3, část 1.

26. srpna 2016 v 10:44 | Avannea |  Zlodějka

KAPITOLA 3, část 1.



—¯–
"Ano, potřebovala bych do středníku docestovat do Ettelgaru. Dokáže to některý z vašich draků?" Po tom, co si Ärisse od Morrgar vybrala dluh, který dělal přesně tři sta zlatých a pár drobných k tomu, se po obědě vydala před město do dračích stájí.
"Ale ovšemže dokáže, paní. V celém Tarribëanu byste nenašla rychlejší draky," zasmál se stájník. Dlouhé vlasy, které prorůstaly šediny, měl stažené do vysokého culíku, oblečený byl do zelené vesty a kožených kalhot, jejichž nohavice byly odřené. Bylo vidět, že musí ještě často létat, na což by si Ärisse v jeho věku už určitě netroufla. Jeho svalnatá postava s širokými rameny a pevným postojem však nasvědčovala o opaku.
"Budu vám věřit..."
"Dobře uděláte, paní," přikývl. Ärisse se zamračila, že jí skočil do řeči, ale přešla to.
"Kolik za to?"
"Nejdřív si vyberte draka, paní. Každý drak má svoje individuální podmínky a podle toho si také určuje cenu."
Ärissino obočí sklouzlo ještě o úroveň níž. Stájník si z toho však nic nedělal a znovu se zasmál.
"Máte-li ale zájem o nejnižší cenu, doporučil bych vám Fonlika. Je v nejlepších letech, silný a rychlý. A jeho ceny jsou kupodivu nízké."
"Hm..."
V tom na velký plac před stájemi dopadl stín a zvedl se prudký vichr. Zatímco starý stájník se ani nepohnul, Ärisse pod náporem větru zakolísala. Zastínila si rukou oči a vzhlédla proti slunci. Elegantním máváním velkých křídel se k nim snášel obrovský šupinatý drak. Sluneční paprsky se odrážely od jeho nafialovělé kůže a s každým pohybem mu na těle házely duhu. Když drak s lehkým zaduněním dosedl, z jeho sedla se na zem spustil mladík zahalený do černého pláště s kápí na hlavě. Drak k němu otočil dlouhou šíji a vyfoukl obláček dýmu, který odvál mladíkův plášť. Jezdec položil dlaň drakovi na široký čumák a pravděpodobně mu něco řekl, protože drak souhlasně zavrčel. Když jezdec ruku stáhl, obrátil se a po kamenné silnici prošel kolem Ärisse a stájníka, kterého pozdravil a zmizel v budově stájí.
Ärisse si uchváceně prohlížela draka, ke kterému během chvilky přispěchali mladíci, kteří ve stájích pracovali a začali mu odepínat sedlo a postroj.
"A co tenhle?" podívala se Ärisse na stájníka a ukázala na draka.
Muž se jí podíval přes rameno a podrbal se na hlavě. Několik neposedných vlasů mu vyklouzlo z ohonu a teď v jemném vánku poletovali kolem jeho hlavy.
"Hm... Remesste je zkušená, ale docela divoká. Nezkušenému jezdci bych ji nesvěřil -," zarazil se a přeměřil si Ärisse pohledem. "Což mě přivádí k otázce. Máte povolení k létání? Letěla jste už někdy, paní?"
Ärisse ta otázka zaskočila. Měla chuť mu doseknout, co si o ní vůbec myslí a že pochybuje o jejích schopnostech, pravda ale byla, že opravdu ještě nikdy neletěla. Celý svůj dosavadní život prožila jenom v Odynej. A doklad k létání nebylo snadné jen tak získat. Ti, kdož ho měli, strávili měsíce, někdy i roky lekcemi létání a péče o draky. Zrudla rozpaky a hanbou, že na něco takového nepomyslela.
"Nevadí. Spousta lidí, kteří sem přijdou, létat neumí. Leonn naštěstí létá dobře a Remesste zvládá. Můžete letět s ním."
Ärisse na něj nechápavě zírala a stájník se nad jejím výrazem pousmál.
"To byl ten mladík, co s Remesste před pár minutami přiletěl," vysvětlil a Ärisse polkla. Cítila, že jí tváře hoří. "Máte štěstí, že si Remesste nikdo nerezervoval. Ale je to moje nejlepší dračice a její ceny jsou viditelně vyšší než Fonlikovo, ale můžu se vám za ni zaručit. Bude to cestování první třídou. Je teď však po zpáteční cestě z Krise a žádný drak nesmí letět víc než dvě cesty za den. Budete muset počkat do zítra. Slibuji, že ráno bude připravená vyrazit."
"Zase přeháníš, Bode." Za stájníkem se zničehonic zjevil ten mladík, který přiletěl s dračicí. Poplácal postaršího muže po rameni a usmál se na Ärisse. "Pořád mu říkám, že Remesste by zvládla i víc než ostatní draci, ale on mi věčně předhazuje pravidla dračích spojů. Jako bych je neznal." Ärisse zamrkala. "Och, omlouvám se, jmenuji se Leonn. Pracuji tady ve stájích jako jezdec." Stáhl si kápi a odhalil tak tvář s ostře řezanými rysy, kterou lemovaly plavé vlasy a dominovaly jí smysluplné rty a uhrančivé, zelené oči. Stáhl si koženou rukavici a natáhl k Ärisse ruku. "A vy jste?"
Ärisse zamrkala a konečně se probrala. Stiskla mu ruku a představila se.
"Těší mě. Takže, máte zájem o Remesstiny služby, pokud jsem slyšel dobře?" Podíval se po stájníkovi, který očividně byl jeho dobrým přítelem.
"Ano. Potřebovala bych se do středníku dostat do Ettelgaru."
"Remesste to stihne, nebojte se," ujistil ji Leonn.
"Vyrazíte zítra ráno," promluvil stájník a založil si ruce na prsou. "A žádné blbosti, Leonne." Zamračil se na jezdce a ten v obraně zvedl ruce, jako by se vzdával.
"Eh - tak já tedy přijdu zítra."
"Buďte tu v osm," přikývl Leonn.

—¯–
Druhý den přesně v osm stála Ärisse na placu před stájemi a hladila obrovskou dračici po nafialovělém čumáku, zatímco jí Leonn kontroloval postroj. Její zavazadla už byla bezpečně přivázaná na dračím dračicině hřbetě.
"Hotovo!" Zamával na Ärisse, která poplácala dračici po čumáku a když na ní vyfoukla obláček kouře, odešla za Leonnem. Stejně jako včera na sobě měl černý plášť, kápi však měl shozenou, takže jeho dlouhé plavé vlasy čechral jemný vánek. I Ärisse si dneska nechala vlasy rozpuštěné.
"Takže můžeme vyrazit?" zeptala se s obavami v hlase. Nebála se draků jako takových, ale ještě nikdy na žádném neletěla. Polkla.
"Můžeme," přikývl Leonn, "nasedni."
Ärisse přistoupila k dračici z levého boku, jako by přistoupila ke koni. Jenže tohle nebyl kůň. A to si také uvědomila, jen co pohlédla vzhůru. Sedlo se zdálo příliš vysoko.
Jak se tam mám asi dostat?
"Nepospíchala jsi včera náhodou? Tím, že tady budeš jenom tak stát a zírat nahoru, se nikam nedostaneš," zasmál se Leonn, ale Ärisse se k němu otočila s rukama založenýma na prsou. Kdyby mohl pohled vraždit, byl by jezdec prošpikovaný skrz naskrz.
"S tebou budu mít ještě spoustu práce," povzdechl si a přistoupil k ní. Vzal ji zezadu za boky.
"Hej!" vykřikla Ärisse. "Co to děláš? Nesahej na mě! No tak! Pusť! Ihned mě postav na zem!" Ärissin křik přitáhl pozornost ostatních ve stájích, ale to ji nezajímalo. Nehodlala si pomuchlat reputaci tím, že na ni bude kde kdo šmatlat.
"Hej, Leonne!" ozvalo se za nimi, když ji Leonn postavil zpátky na zem a výmluvně se na ni usmál. Jezdec se otočil na Boda, který se k nim blížil s velkým vakem. Vedle něho poslušně poskakovala velká šedá a šíleně roztomilá fenka. Radostně štěkla, když Leonna spatřila a rozeběhla se k němu. Jezdec klesl na kolena - evidentně mu nevadilo, že si ušpiní kalhoty od hlíny - a nechal si od fenky olízat obličej. Smál se při tom na celé kolo, stejně jako Bod. Ärisse překvapeně o krok couvla blíž k dračici. Už zase měla pocit, že je tady nějak navíc - stejně jako včera. Bod k nim došel a shodil na zem přecpaný vak. Fenka se mezitím uklidnila a teď radostně vrtěla ocasem a hypnotizovala každý Leonnův pohyb.
"Přivedl jsem ji, aby se mohla rozloučit, než jí zase frnkneš. Nemůžeš dělit svou lásku mezi dvě holky, Leonne, to by jsi už měl vědět," Bod na něj spiklenecky mrkl. "Jedné to vždycky zlomí srdce." Fenka s dračicí zároveň zakňučely, jako by mu rozuměly a Leonn se zasmál. Ärisse cítila, že rudne.
"Dobré ráno, Bode. Co je to?" Ukázal na vak.
"Zásoby."
"Ale my máme zásoby. Možná by ses měl přestat tolik starat, už nejsem malej." Leonn se zase zasmál a Ärisse se zachvěla. Měl velmi příjemně posazený hlas a když se smál... u všech ďáblů, jak by řekla Morrgar.
"Nikdy nevíš, co se může stát, radím ti, vezmi si to." Bod se naoko zamračil, ale ve vteřině se jeho vrásčitá tvář opět rozjasnila. Ärisse se líbil, byl to takový smíšek.
"Dobře, tati," ušklíbl se Leonn. "Na Remesste je ještě dost místa."
Fenka u jeho nohou zakňučela. Leonn se sehnul a podrbal ji na hlavě. "Promiň, Esmello, musíš zůstat tady. Stařík se o tebe dobře postará. Mám teď nějakou práci, ale slibuji, že se vrátím brzy."
Ärisse na něj nevěřícně kulila oči. To jako vážně mluvíš se psem? Ale fenka radostně štěkla, vyplázla jazyk a zavrtěla ocasem, jako by mu rozuměla. Bylo to zvláštní pouto mezi člověkem a zvířetem. Zarazila se. Stejně jako mezi elfem a plaazem. Měla by být přeci už zvyklá. Co všechno ji ještě bude muset překvapit, než dojde k závěru, že už snad viděla a zažila úplně všechno?
Leonn naložil na Remesste ještě vak se zásobami od Boda, potom se otočil k Ärisse. Potutelně se usmál. "Dovolíš mi, aby tě tam vysadil?"
"Pche! Když jinak nedáš."
Když seděla bezpečně usazená v sedle vysoko na Remesstině hřbetě, svět okolo ní byl najednou vidět mnohem lépe. Rozlehlá plocha luk, polí a lesů, ohraničená horami a temnými hvozdy. Slunce svítilo na blankytné obloze bez mráčků, která slibovala teplý den. Ärsse se najednou cítila šťastná. A to i přes to, že vlastně šla do neznáma.
"Varuji tě, Leonne, ona nikdy na drakovi neseděla. Dávej pozor, nerad bych, aby se objevili stížnosti," varoval Bod tiše Leonna, když byla Ärisse z doslechu.
"Z mojí nebo její strany?" uculil se Leonn.
Bod se zamračil. "Myslím to vážně, Leonne. Víš, že si svoje zákazníky předcházím."
"Vím. Neměj obavy, nic se jí nestane. Hned, jakmile doletíme, pošlu ti vzkaz. Původně jsem měl letět až za týden, ale takhle ti můžu rovnou objednat ty postroje a leštidla, jestli chceš."
"Jsi hodný, hochu. Ale už se nezdržujte. Dej vědět až dorazíš." Bod se na Leonna usmál. Mladý jezdec stájníka nečekaně objal, až se mu zatajil dech.
"Díky za všechno."
Bod se na Leonna usmál. "A toho staříka ti ještě vrátím." Šibalsky se ušklíbl.
"Ale! Snad nenavrhuješ závod?" podivil se naoko Leonn. Popravdě by Bodovu výzvu rád přijal. Byla pocta, když starší jezdec vyzval mladšího k porovnání zkušeností.
Bod přikývl. "Až se vrátíš."
"Platí." S tím se Leonn už doopravdy se starým stájníkem i svojí fenkou rozloučil a vyšplhal do Remesstina sedla za Ärisse. Usadil se před ní, natáhl si kožené rukavice a vzal do nich otěže. Vyměřil jejich délku a potom se přes rameno otočil na elfku.
"Drž se."
"Čeho?!" chtěla vědět, ale to už Leonn trhl otěžemi a křikl na Remesste: "No tak, holka, ukaž se!" Dračice se odrazila od země a Ärisse zaječela. Automaticky chytila Leonna kolem pasu a přitiskla se k němu, aby nespadla. Zavřela pevně oči a doufala, že neumře. Opřel se do ní prudký vichr, jak dračice nabírala rychlost, který stejně rychle, jako přišel, zase zmizel a ona, aniž by se nadála, zjistila, že letí.
Bylo to to nejúžasnější, co kdy zažila.
Remesste vyrovnala výšku a hladce klouzala po větrných proudech, které nadnášely její mohutné tělo. Ärisse se odlepila od Leonna - stále se ho však držela - a rozhlédla se kolem. Země byla tak daleko, že lidé byli jen pohybujícími se tečkami. Letěli rychle a vzduch, který Remesste vířila mácháním obrovských křídel, cuchal Ärisse vlasy. Pro jednou jí to však nevadilo. Nemohla se nabažit toho pocitu. Odvážila se pustit se Leonna a nechat se kolíbat pravidelnými poryvy větru od Remesstiných křídel. Zavřela oči a zvedla ruce vysoko nad hlavu.
Leonn se podíval přes rameno a když spatřil Ärissin zasněný úsměv, šibalsky se sám pro sebe pousmál. "Být tebou, tak se držím!" křikl přes vichr a trhl otěžemi. Remesste zařvala, až jim málem zalehly uši a složila křídla. Řítila se teď volným pádem k zemi. Ärisse vykřikla a otevřela oči. V záchvatu paniky málem vypadla ze sedla, naštěstí si na poslední chvíli vzpomněla, že se má chytit svého jezdce.
Leonn přitáhl otěže jen pár metrů nad zemí. Remesste roztáhla křídla a pár mohutnými mávnutími znovu nabrala výšku. Spokojeně zařvala.
Když Ärisse zjistila, že je konečně po všem, napřímila se. "Hej!" křikla naštvaně. Leonn se na ní podíval přes rameno a jen se omluvně usmál.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama